5. Budoucnost práce
Chytrá, nebo vychytralá?
Historii světa práce jsme už probrali zleva i zprava. Je načase se podívat do budoucnosti. Bude připomínat spíše utopii, nebo dystopii?
Utopie je obraz světa či společnosti, ve které všechno funguje dokonale, obzvláště soužití všech lidí. Pojem je převzatý ze stejnojmenné knihy anglického filozofa Thomase Morea. Principem utopie je to, že je nenaplnitelná – jde jen o ideál, o který má ale smysl usilovat.
Dystopie je opakem Utopie, obrazem světa či společnosti, který se vyvinul špatně (narozdíl od utopie v něm ale nemusí být špatně úplně všechno). Dystopie je velmi často využívaná v uměleckých dílech (hlavně sci-fi a “spekulativní fikce”jako knihy 1984 nebo Příběh služebnice, případně filmy Brazil, Elysium, nebo třeba Demolition Man). Dystopie často slouží jako zveličení už existující špatné tendence a jejím principem, narozdíl od Utopie je bohužel i to, že je zcela jistě naplnitelná.
V nejpravděpodobnějším případě ani jediné – nebo obojí tak trochu. Bez křišťálové koule si nemůžeme být jistí ničím, ale můžeme se řídit tím, co nám dějiny zatím ukázaly i důkladným zkoumaním toho, co se nám už v přítomnosti děje.
Jedna věc je naopak jistá určitě – budoucnost není nikdy plně daná, což platí i pro budoucnost práce. A to, jak se k ní my sami postavíme, bude hrát možná tu nejzásadnější roli.
Je možné, že se někdy v budoucnosti bude někdo chtít vrátit do dnešního dne a zabránit vám, abyste si přečetli tato slova?
5.1Future Shock aneb Čtvrtá průmyslová revoluce
Během moderních dějin a především posledních dekád se zásadně proměňoval vztah člověka a strojů při výrobě a poskytování služeb, ale i třeba ve sféře dopravy, komunikace, údržby domácnosti nebo trávení volného času.
Divoké vize robotů z doby Karla Čapka už dávno překonala... i obyčejná lednička.
Někdy se hovoří o čtyřech hlavních stádiích změn, společenských a technických “revolucích”, které se odehrály v posledních 250 letech.
První průmyslovou revoluci probíhající od konce 18. století symbolizovala pára, uhlí a tovární haly, které pomalu nahradily malé řemeslné dílny. Z dnešního pohledu: old school. Ale po stovkách let feudalismu a převážně zemědělské společnosti to bylo jako velký třesk.
Hlavní fenomény druhé průmyslové revoluce na konci 19. století byly elektřina, spalovací motory, pásová výroba a rozvoj vědeckého managementu. Tady asi není nikomu třeba vysvětlovat, jak moc to společnost změnilo – a urychlilo.
Ehm, ano – sérii Fast and Furious bychom bez druhé průmyslové revoluce dozajista neměli.
Výroba se během této takzvané druhé revoluce ještě zrychlila a dělba práce prohloubila.
Charakter třetí průmyslové revoluce probíhající od 60. let 20. století určoval rozvoj výpočetní techniky, informačních technologií a první pokusy o automatizaci výrobního procesu. Zjednodušeně řečeno: přišly počítače.
Stroje postupně začaly přebírat nejen fyzické, ale i intelektuální úkoly, i když zatím pod přímým lidským vedením.
Zhruba po roce 2010 svět vstupuje do éry čtvrté průmyslové revoluce, se kterou se pojí pojmy Průmysl 4.0 a Společnost 4.0.
Co si pod všemi těmi čtyřkami a nulami představit? Třeba tenhle příklad – chytré mobily (smartphony) od základu změnily způsob i tempo, jakým komunikujeme, hledáme nové informace, seznamujeme se, nakupujeme a poznáváme svět.
Smartphony dokonce změnily i způsob, jakým trávíme čas na záchodě.
Přístroje, které před dekádou ještě spousta z nás nevlastnila (a před dvěmi dekádami o nich možná ani neslyšela), dnes tvoří tak samozřejmou součást naší každodenosti, že si život bez nich již neumíme představit.
Procesy digitalizace, automatizace a rozvoj umělé inteligence pravděpodobně vytvoří situaci, kdy mnohé z věcí, které zatím děláme sami, bude plně plánováno, vykonáváno i vyhodnocováno stroji. A to v podstatě všude – v zemědělství, průmyslu, službách i ve správě státu.
Člověk bude pro většinu pracovních procesů stále méně potřebný.
Tyto změny se samozřejmě neprojeví jen v samotné práci, ale zásadním způsobem ovlivní – a už teď vlastně ovlivňují – celé naše životy. Jak se k tomu všemu postavíme, je jednou z nejzásadnějších otázek přítomnosti.
Ale nejprve malé kalendarium, které nám umožní seřadit si pojmy na časové lince a lépe jim porozumět…
5.2Automatic for the People: Současné trendy a pojmy
Silnice plné aut bez řidičů, domácnosti vybavené 3D tiskárnami, schopnými vytisknout libovolný produkt, nebo stroje zabývající se samy vědeckým výzkumem. To nejsou výjevy ze sci-fi, ale fenomény, které se možná už v blízké budoucnosti stanou součástí našeho světa.
Už teď máme díky extrémní akceleraci vývoje AI (artificial intelligence - umělé inteligence) věci, které ještě pouhé dva roky zpátky vypadaly nemožně – perfektní překlady z mnoha jazyků něhem sekundy, videa generovaná z pouhého nápadu, fotky, ze kterých jedným kliknutím cokoli vymažeme, přidáme, nebo předěláme do jiného stylu, až děsivě dokonalé nápodoby jakýchkoli hlasů, AI hlasové asistenty, kteří jsou schopní reálně vyřešit celou řadu problému volajících na infolinkách…
Naštěstí zatím naše technologické výdobytky neprojevují podobné záměry jako Skynet v sérii filmů Terminator...
Čtvrtá průmyslová revoluce či průmysl 4.0 je zatím poslední stádium vývoje vztahu člověka a techniky. Někdy se jí také přezdívá “druhý věk strojů”.
Proč druhý, když revoluce je už čtvrtá?
Jde o to, že v době prvního věku strojů (počínaje Wattovým parním strojem) stroje postupně přebíraly fyzické úkoly a nyní, ve druhém věku, přebírají úkoly duševní a získávají i kreativní kompetence, které svou činností mohou zlepšovat podobně jako lidé. Tomu se v případě strojů či robotů říká strojové učení.
V současné době již velká část komunikace, výroby, obchodních transakcí nebo trávení volného času probíhá v digitálním prostoru. V souvislosti s tím se hovoří o digitalizaci, digitální společnosti nebo digitální ekonomice.
Pamatujete, když vrcholem digitality byly takzvané “digitálky”?
Dalšími důležitými pojmy by mohly být automatizace a robotizace. Že to zní staře? Roboty máme už od Karla Čapka a automatizované stroje v továrnách taky? Přidejte k tomu všemu slovo “smart” a přiblížíme se dnešní době o něco blíž.
Auto jménem smart revoluci nezpůsobilo (koneckonců, nic moc “smart” na něm nebylo), ale všechny další smart technologie už ano. Třeba výše zmíněné smartphony, ale i chytré hodinky, mikrovlnky, chytré aplikace, které se učí z našeho chování, hlasoví asistenti a spousta dalších nástrojů.
V rámci automatizace a robotizace mají totiž stroje nebo technologie postupně začít plnit úkoly bez většího lidského zásahu. V automatizované výrobě již dnes není třeba přiliš velké fyzické ani intelektuální energie člověka: brzy ale nebude třeba víceméně žádná. Pracovník v takzvané chytré továrně (smart factory) budoucnosti už nebude ani stát u výrobní linky, ani ovládat počítače, které linku řídí.
Půjde zde spíše o systém výroby využívající umělou inteligenci (AI) k vzájemné komunikaci, vlastnímu výrobnímu procesu a i k předcházení a řešení případných rizikových situací. Podobně může být automatizovaná i doprava.
Linky metra v Paříži, Norimberku nebo Budapešti už nějakou dobu jezdí bez řidičů a brzo tento trend čeká i Prahu. V budoucnosti budou také brázdit silnice plně automatizovaná auta – zatím ale zbývá vyřešit mnoho technických, bezpečnostních, právních i etických otázek: například, jak se má algoritmus řídící stroje zachovat v případě nehody.
Jako každý pokrok, i ten technologický má prostě spoustu pro a spoustu proti. A je třeba je důkladně zkoumat.
Kupříkladu jednou z hlavních podmínek dalšího rozvoje automatizace, digitalizace nebo umělé inteligence je shromažďování obrovského množství dat, které svou činností vytváří státy, firmy, lidé a nyní již i stroje. Jenže ta spousta je tak obrovská, že není tak snadné dohlédnout, co všechno zahrnuje, kdo všechno k ní má přistup a co by se s tím mohlo stát.
Když jste si v dávných dobách předpláceli tištěné noviny, také měl někdo přehled o vaší adrese a o tom, co vás zajímá (Literární noviny nebo Kůň a pes?). Jenže nikdo už nemohl – tak jako dnes, díky smartpohonům – vědět, kde a kdy ty noviny čtete, jaký článek vás zaujal, jaký jste přeskočili, na kterou reklamu reagujuete... Taky nebylo ty vaše data tak snadné uchovávat ani porovnávat s jinými, natož někomu prodat. Což se dnes ve velkém děje – data mají hodnotu zlata a touží po nich “reklamky”, stejně jako pilitičtí stratégové i obří technologické korporace, nebo celé vlády.
Samozřejmě ne každé využití dat je jejich zneužitím – data z velkého počtu mobilů v nějaké oblasti můžou například i prostřednictvím obyčejné GPSky přispět k plynulému provozu a dokonce i předcházení nehod.
Ale jsou tu i jiné situace. Pomineme-li všechny varianty, kde shromážďování vašich dat slouží k nějakému narušení soukromí, pak je tu třeba fakt, že většina současných AI modelů se učí právě z takzvaně volně přístupných dat – kterými jsou však často produkty lidské činnosti, za jejichž užití už nikdo nedostane zaplaceno.
Chat GPT se může naučit krásně psát na základě vašich školních slohovek a Midjourney malovat díky starým mistrům z pařížských škol a galerií.
Kombinace obrovských množství dat různého původu se také někdy nazývá Velká data (Big data). Právě tato big data a přístup k nim na velkých uložištích (cloudech) budou jednou z nejcennějších komodit budoucnosti.
5.3What's Cookin' aneb Přínosy a rizika společnosti 4.0
Digitalizace a automatizace práce bude mít velký vliv na naše pracovní i mimopracovní životy.
Mnoho povolání zanikne – podle odhadu expertů až polovina – mnoho ale bude opět vytvořeno.
Jaký bude poměr těchto vítězství a ztrát? To záleží i na tom, jak si pohlídáme průběh zavádění všech změn. Abychom byli jako společnost na celý proces připraveni, je nutné analyzovat možné přínosy i rizika čtvrté průmyslové revoluce.
Tak pojďme na to!
Zdravotnictví
Lepší diagnostika i efektivnější léčba.
Musíme si ale pohlídat, aby zůstalo zdravotnictví pro všechny – k čemu by nám byly technologické vymoženosti, kdyby byly jen součástí placeného “pro” módu!
Náš pro mód zůstane vždycky zdarma – mimochodem, už jste ho vyzkoušeli?
Ochrana životního prostředí
Mírnění dopadů klimatických změn, předcházení přírodním katastrofám.
I to má ale svá “ale” – zaprvé greenwashing, zadruhé i ty samé technologie, které mohou sloužit dobru, produkují zároveň velkou energetickou zátěž – týká se to v podstatě všeho, kde se používají velká datová úložiště, takže kryptoměny, umělá inteligence, ale i videa na youtube, která používáme na tomto webu. Provoz takových obrovských serverů spaluje obrovské množství energie a ještě zásadní zahřívá planetu. To je třeba mít na mysli, když se mluví o tom, že AI pomůže vyřešit klimatickou krizi.
Co to je greenwashing? Greenwashing (a další “washingy” – třeba genderwashing) jsou jako když mafie sponozoruje charitu – úctyhodné činy, dary či gesta, které určité firmy využívají k tomu, aby navenek vypadaly, že daný problém (nedostatek žen ve vedení, ekologickou škodlivost) řeší, ale ve skutečnosti ho řešit nemusely.
Doprava
Předcházení dopravním zácpám a nehodám pomocí dat, aplikací a AI.
Potřebujeme však více aut v plynulejším provozu, nebo spíš kvalitní hromadnou a vlakovou dopravu?
Správa státu a veřejných úřadů
Zmírnění klientelismu a korupce.
Digitalizace všeho ale přináší i zásadní byrokratickou zátěž.
Politika
Zvýšení účasti obyvatelstva na rozhodování o věcech veřejných.
S přímou demokracií přichází nicméně i populismus.
Bezpečnost
Lepší prevence kriminality.
Ale větší problém s daty – kamery v ulicích v kombinaci s technologií rozpoznávání obličejů či chůze mohou znamenat, že už nikdy nikde nebudeme anonymní.
Jistě, řeknete si, že jste se přeci ničím neprovinili, a tak se nemáte čeho bát – ale jak jsme si mnohokrát ukázali na této stránce, historie se mění, přicházejí různé režimy a ne všechny by vaše data využily k bytostně ctnostným účelům, kdyby k nim měly volný přístup.
Ekonomika
Růst produktivity, snížení správních nákladů.
Větší nerovnost.
Práce
Zvýšení bezpečnosti práce, předcházení úrazům, automatizace rutinní práce, tvorba nových pracovních míst, větší flexibilita a zvýšení možnosti práce na dálku.
Ztráta mnoha pracovních míst a pozic, rozvoj “gig” economy a nejisté či nestabilní práce mimo zákonný dohled.
Podnikání
Větší efektivita podniků, rozvoj nových směrů podnikání, snížení nákladů, zlepšení komunikace.
Kumulace moci v rukou technologických gigantů a korporací.
Prostě a jednoduše, jak už bylo – nejen námi – řečeno, “každá společenská změna má své náklady a své oběti.
To platilo v době průmyslové revoluce a bude to platit i nyní. Ale jak velké ty náklady a oběti budou, závisí na tom, jak se na změny připravíme. Abychom mohli užívat všechny plusy průmyslu 4.0, musíme zhodnotit i jeho potenciální rizika a pokusit se najít jejich řešení.
Zjednodušeně řečeno, ty samé technologie a procesy, které by nás mohly zavést do nejoptimističtější budoucnosti, nás taky můžou zavést oklikou k té nejtemnější a nejméně svobodné minulosti.
Jak to? Protože umožňují kumulovat moc, majetek i možnosti skoro jako v době králů – a jak už víme, velmi často zlých králů.
Kromě těchto velkých problémů, z nichž velkou část jsme už zmínily, jsou tu i “menší” věci, jako třeba problémy s psychickým zdravím, spojené s digitalizací, mobiilními technologiemi, nebo sociálními sítěmi.
Největší hrozbou je ale zánik sociálních výdobytků, za které (nejen) pracující bojovali více než 100 let. Velké digitální platformy učinily ze zaměstnanců podnikatele. Obešly tak sociální dialog – když není vztah zaměstnance a zaměstnavatele, není o čem vyjednávat. Navíc se ve vztazích jednotlivých “podnikatelů/kontraktorů” ztrácí sociální vazba. Což ještě umocňuje fakt, že lidé více a více pracují z domova a své “spolupracovníky”, připojené z jiných domovů u jiných obrazovek, vlastně ani neznají.
Takhle hrozí, že přijdeme o všechny ty důchody, nemocenské, dovolené, krátké pracovní týdny, víkendy a vše, co dosud činilo pracovní život snesitelným a v dobrém slova smyslu předvídatelným. Neustálé cinkání pracovních emailů a notifikací se pak nepodepíše jen na psychickém zdraví jednotlivců, ale i na tom, že bez volného a společně tráveného času se ve společnosti prohloubí individualismus a separace. Jinými slovy: budeme sami, chudí a ve stresu, zatímco technologičtí giganti jako Google, Amazon, Meta, Microsoft či Tesla nás nadále budou chlácholit marketingovou omáčkou, kterak nás právě teď vedou do budoucnosti.
5.4Bring it On aneb Digitalizace práce jako výzva
Toto nesmírné a stále zrychlující tempo změn, které jsme nastínily, však nevyřešíme tím, že se ho pokusíme pouze zastavit. Abychom se dokázali v tomto procesu orientovat, musíme přijmout výzvy a příležitosti technologických změn a digitalizace.
Snažit se vrátit do minulosti by bylo jako boj s větrnými mlýny – zeptejte se Amišů, jak se jim daří simulovat 18. století v moderních kulisách.
Pokud chceme dál hájit svá práva coby pracujících i občanů, musíme se přizpůsobit novým podmínkám a hledat nové formy kolektivního boje za spravedlnost.
Příkladem mohou být odbory finančního sektoru v Irsku, které vyjednaly, že jejich zaměstnavatelé nemohou (na základě zákonů týkajících se soukromí a lidských práv zaměstnanců) dále obchodovat s údaji svých zaměstnanců.
Můžeme ale hledět ještě dál za horizont a kromě řešení podobně “konkrétních” problémů si dovolit i obecnější úvahy.
Ve světě, kde mnoho profesí bude plně automatizováno, je načase ptát se na podobu budoucího pracovního uspořádání. Jedním z témat by například mohlo být, zda není na místě uvažovat o kratším pracovním dni pro všechny zaměstnance při zachování či dokonce zvýšení současné hladiny mezd. Pokud díky automatizaci spousta práce zmizí, nač hned uměle hledat jinou – co takhle rozdělit si spravedlivě pozitiva v podobě volného času a finančního blahobytu?
To se může zdát jako nesplnitelný cíl, historicky to však možné je. V polovině 19. století lidé v Evropě pracovali týdně zhruba 70 hodin, v meziválečném období to bylo 48 hodin a od konce 60. let pracujeme zhruba 40 hodin týdně. Stroje nám holt umožňují, abychom pracovali méně. Prosazení požadavku snížení pracovní doby by bylo konečně benefitem průmyslu 4.0, který by byl jasně dostupný všem. Mluvíme o svobodnější společnosti – a co jiného je lepším ukazatelem míry svobody člověka, než množství volného času?
Nyní je prostě už jasné, že technologičtí giganti, kteří jsou hlavními tahouny průmyslu 4.0, budou generovat stále více zisku. Musíme se dále zasazovat o to, aby část těchto zisku byla přerozdělena a užita pro veřejné účely, například pro financování zaměstnanců v péči, školství, zdravotnictví a tak dále.
Bylo by hezké, kdyby platilo, že se o to postarají sami filantropicky orientovaní miliardáři, či že bohatství samo “prokape” (trickle-down) do nižších pater. Historie však mnohokrát ukázala, že lidé hájí zájmy, přislušející primárně jejich skupině – ne vždy nutně ze zlých úmyslů, ale mnohdy problémy kompletně odlišné sociální či kulturní skupiny prostě přesahují jejich představivost a zkušenosti.
A co tedy dělat?
Musíme kupříkladu dbát na udržení solidarity a kolektivní akceschopnosti v době, kdy se práce na dálku (remote work) stává standardem a zaměstnanci se již nepotkávají organicky na pracovišti.
Tak to přeci známe již z 19. století.
My máme ale tu výhodu, že vlivem dlouhé tradice sociálního dialogu bylo již vydobyto mnoho sociálních práv, které by se následkem změn měly ještě zlepšovat, nikoliv redukovat. Jinak by se nejednalo o společenský pokrok, ale pouhou sadu technologických inovací, které by měly silně negativní důsledky hlavně na zranitelnější (méně vzdělanou, méně movitou, starší) část populace.
Ne všechny změny musí být ze sociálního hlediska negativní – technologický pokrok třeba zlepšuje možnosti pracovního zapojení pro osoby se zdravotním postižením, zejména díky možnostem práce na dálku, ale i díky zlepšujícímu se veřejném prostoru, příznivějším pro pohyb těchto osob.
I tak budou ale nadále lidé s postižením či omezením čelit konkurenci osob bez tohoto hendikepu a budou se muset vyrovnávat s měnícími se požadavky na znalosti a dovednosti. I nadále bude třeba podporovat rozvoj chráněného pracovního trhu, speciální poradenství a pracovní rehabilitaci. A máloco z toho se stano samo od sebe.
Stejně tak se dá říct, že digitalizace může mít dobrý dopad na fyzické zdraví lidí (skrze snižování fyzické namáhavosti práce, zlepšování hygienických parametrů a snižování úrazovosti a nemocí z povolání).
Není ale jasné, jaké budou dopady pracovních změn na psychické zdraví. Jaká opatření budou přijímána, aby se zabránilo přemíře stresu z neustálého pracovního zapojení? Psychické dopady nových pracovních podmínek, ale i nových kolektivů, jejichž součástí budou i roboti, jsou zatím velkou neznámou.
